Kvartáni v Židovském muzeu

Ve středu 4. června vyrazila naše třída na literární exkurzi do Prahy. Vyjeli jsme brzy ráno, abychom se nejprve autobusem, a pak i vlakem dopravili do našeho hlavního města.

Když jsme vystoupili na Hlavním nádraží, mohli jsme se vydat do Židovského muzea, ale my jsme se cestou zastavili u Stavovského divadla, které bylo postaveno v dobách klasicismu. Zmínili jsme si i slavné opery Wolfganga Amadea Mozarta, jako Don Giovanni či Figarova svatba, protože právě tento slavný rakouský skladatel zde v roce 1787 dirigoval premiéru Dona Giovanniho. Pak jsme si na Staroměstském náměstí připomněli loňskou exkurzi, kdy jsme navštívili Staroměstskou radnici a řekli jsme si i něco o památníku Jana Husa, který zde vznikl na památku 500 let od jeho smrti v Kostnici. Viděli jsme zde i Mariánský sloup, který byl obnoven teprve před dvěma nebo třemi lety poté, co byl po konci první světové války svržen jako symbol habsburské nadvlády.

V Židovském muzeu nás čekal program zaměřený na židovské zvyky a tradice a pak už návštěva synagog. Ve Staronové synagoze jsme si pověděli o Golemovi, který se údajně nacházel na půdě tohoto známého objektu, a také o Rabbi Löwovi, celým jménem Jehuda Arje Ben Becalel, který ho podle legendy stvořil. Pak jsme navštívili i Pinkasovu synagogu, kde jsou na zdech napsána jména asi 80 000 Židů z Čech a Moravy, kteří byli během druhé světové války zavražděni v koncentračních táborech. Mezi nejznámější jména patří Karel Poláček, Jiří Orten, nebo Pavel Haas.

Dále jsme navštívili starý židovský hřbitov, který byl založen někdy mezi lety 1439 až ??????1478. Nejstarší náhrobek pochází právě z roku 1439 a patří rabínovi Avigdoru Karovi. Je zde také pohřben Rabbi Löw. Celkem se zde nachází asi 12.000 náhrobků a pohřbívat se zde přestalo až v roce 1787 po nařízení Josefa II.

Po rozchodu na Václavském náměstí jsme se vydali do Národního filmového muzea, kde jsme si vyzkoušeli animaci i dabování krátkých filmů.

Celá exkurze se mi moc líbila, a to jak vážnější první část, tak i zábavnější druhá, a myslím, že jsme se dozvěděli hodně zajímavostí, které jistě v budoucnu využijeme nejen v hodinách dějepisu.

Marie Kašparová, 4.P