Fyzikálně- technická exkurze kvarty

V pondělí 4. listopadu 2024 se kvarta vydala na exkurzi, během které jsme navštívili vodní nádrž a hydroelektrárnu Pastviny a Muzeum starých strojů a technologií v Žamberku.

Bonusem celé exkurze byl pohled, bohužel jen z oken autobusu, na rodný domek Prokopa Diviše v Helvíkovicích u Žamberku i s jeho bleskosvodem, jak sám říkal povětrnostní mašinou. Chtěl s její pomocí jímat elektrický náboj z atmosféry, a tak docílit částečného ovládání počasí, zjm. výskytu bouřek. Reálně však zkonstruoval funkční bleskosvod s jeho zásadními částmi: jímačem, svodem a uzemněním. Mnoho studentů se tak dozvědělo několik zajímavostí o jeho životě, těmi nás obohatila paní učitelka Kunderová. Každopádně elektřina a vše s ní spojené bylo odjakživa jeho velkým koníčkem.

 První naší návštěvou však byla vodní nádrž a hydroelektrárna Pastviny. Podívali jsme se do nitra strojovny a posléze i přehrady a spatřili tak hydroelektrárnu z neskutečné blízkosti. Dozvěděli jsme se o ní mnoho zajímavých technických dat, které nejsou dohledatelné na webových stránkách přehrady. Kdo z nás mohl totiž tušit, že má nádrž například normální maximální průtok 30 kubíků za sekundu, což z ní dělá jednu z nádrží s nejmenším průtokem vody v ČR. Nebo že voda šla všemi přepady pouze 4 x za dobu svojí historie? Nejhorší situace nenastala paradoxně v roce 1997, ale roku 2000, kdy se již voda hromadila 18 cm pod úrovní vozovky.

Další a poslední naší zastávkou bylo Muzeum starých strojů a technologií v Žamberku, kde na nás čekala zajímavá, avšak vyčerpávající dvou a půlhodinová přednáška v poměrné velké zimě. Při ní jsme zdolali spolu s panem průvodcem kompletní expozici doslova odspoda až nahoru a spatřili parní lokomotivy, historicky cenné automobily, motorky, různé šicí a tkalcovské stroje a mnoho dalšího. Také tady jsme se dověděli mnoho zajímavého, napíklad že se v muzeu točila realitní TV show nebo že spousta vystavených strojů stále funguje.

Náplň celé exkurze byla až neuvěřitelně fascinující a jsem si jistá, že třída si z ní odnesla tolik informacích, co to jen šlo. Děkujeme také panu Rojarovi, že jsme se zároveň dostali bezpečně zpátky domů.

A na závěr otázka k zamyšlení: Přehrada se začala stavět r. 1933, kdy už běžnou technologií byl železobeton. Proč je tedy poslední kamennou přehradou v Česku? Vymyslíte to?

Eliška Cacková, 4.P